DOZVÍTE SE O TOM, PROČ JÍST PŘÍLIŠ MNOHO MASA MŮŽE SKUTEČNĚ ZKRÁTIT VÁŠ ŽIVOT, A JAK TYTO ELEMENTY ZVANÉ LEKTINY, KTERÉ SI PRAVDĚPODOBNĚ KAŽDÝ DEN LÁDUJETE DO ÚST, ZPŮSOBUJÍ STŘEVNÍ PROPUSTNOST, ODHALÍME VÁM JEDINOU NEJZDRAVĚJŠÍ POTRAVINU NA SVĚTĚ, A ZDÁNLIVĚ ZDRAVÉ POTRAVINY, KTERÉ VÁS NAKONEC SYSTEMATICKY NAPŘÍČ ČASEM ZABIJÍ ZEVNITŘ.

Jeden z aspektů, které byli objeveny na počátku sedmdesátých let 19. století je, že se jako lidstvo vyvíjíme společně v symetrické symbióze s rostlinstvem, které pojídáme ale také zvířectvem, které pojídáme. Minulost nám však odhaluje, že jsme byli zvyklí živit se pouze rostlinnou stravou a nikoli živočišnou. V dnešní době dokážeme přesně poukázat na to, co nás lidi dělá lidmi v porovnání s šimpanzem. Jedná se o značně distinktivní změnu ve střevní mikroflóře (mikrobiotu) z období, ve kterém se vyvinuli šimpanzi a gorily a nynějškem, námi vyvinutými lidmi. Kdybyste neměli na chirurgickém stole nic k dispozici kromě zažívacího traktu člověka a šimpanze či gorily, dokážeme s maximální přesností určit člověka od šimpanze či gorily, a to jen díky aktuálnímu složení střevní mikroflóry, a to i přesto, že se zmiňovanými oponenty sdílíme v celku 98% genetického materiálu a beztak jsme radikálně odlišní. A tak to, co nás činí takto znatelně odlišnými není zajisté náš celkový genom, ale genom naší střevní mikroflóry.

Lektiny jsou rostlinné bílkoviny, které jsou jedním z hlavních obranných systémů rostliny proti jakékoli jejich potenciální destrukci (poničení, snědení apod.). Jedna z věcí, která je pro nás tak obtížná ji konceptualizovat, je to, že rostliny nechtějí být snědeny. Rostliny jsou až nad míru živé a pro nás nepochopitelně vědomé a jsou na potenciální nebezpečí vysoce citlivé a napříč obdobím vlastní evoluce se také velice dobře ozbrojily.

Avšak jakmile dorazil hmyz, rostliny začaly mít první problém k řešení, a to, že nemohou před škůdci utéct, nemohou bojovat, nemohou se skrýt, protože rostlinstvu tato schopnost jednoduše chybí. Na druhou stranu měly rostliny (a stále ji mají) obrovskou výhodu. Jejich celá konstrukce je jedna velká chemická laboratoř a rostliny jsou opravdu zdatnými chemiky. Dokáží kupříkladu přeměnit sluneční světlo na hmotu. My jsme doposud nedokázali doposud přijít na to, jak tuto vlastnost ovládnout s lidským tělem. Naše těla zvládnou opačný proces. Přeměnit živiny z fotosyntetických rostlin a běžné sluneční světlo na tělní vodu.

Každopádně, co rostliny dělají je produkce bílkovin, které se někdy nazývají lepivými bílkovinami neboli Lektiny, které se v nás vážou na určité molekuly cukru, konkrétně na střevních stěnách. Znakem reakce tvorby specifických molekul cukru do slinného hlenu pro odchyt Lektinu je kupříkladu kapání z nosu nebo také chronická sinusitida doprovázená rýmou (rhinitis). Jakmile se ale během výzkumu odstranily Lektiny ze stravy, tyto znaky u takto se projevujících jedinců zcela zmizely.

Lektiny se vážou na dvě molekuly cukru. Jsou to právě Lektiny způsobující skutečné rozdělení se stěny našeho střeva.

Lidé jistě už slyšeli termín Zvýšená střevní propustnost, nebo ho jistě nějakým způsobem už postřehli. Jedná se o fenomén, při němž stěna střeva vykazuje nadměrnou propustnost, ale i beztak – kdybyste se nás zde v redakci zeptali před 15 lety, zda-li je zvýšená propustnost nějaký problém, řekli bychom vám, že jde zřejmě pouze o jakousi pseudo vědu. Samozřejmě dnes, se všemi pokroky vědeckého světa v oblasti zdravotnictví a s dnešním komplexním pochopením toho, jak mikroflóra funguje, a s pochopením toho, jaký mají Lektiny mechanismus účinku z výzkumů vyplývá, že každý, kdo trpí jakýmkoli onemocněním, trpí v první řadě zvýšenou střevní propustností.

JAK NA VŠE NAHLÍŽEL HIPPOKRATÉS

Podívejme se na porovnání s otcem zdravotnictví Hippocratem, který již v dobách jeho působnosti před dvěma a půl tisíci lety definoval, že veškeré nemoci člověka začínají ve střevě.

Jednou z věcí, kterou o mechanismu výzkumu víme je výzkum či průzkum, neboli důkladně dlouhodobě zkoumat. Hippokratés toto věděl již před 2500 lety. Co se pouze stalo bylo to, že toto starodávné knowhow dal “někdo” stranou bez toho, aniž by to v dnešní době kdokoli jakkoli blíže přezkoumal.

A co že Hippokrata k takovému závěru vůbec vedlo?

Vezměme v potaz, že i v dnešní už tak vyspělé době mají lidé stále problém konceptualizovat mikroflóru jako takovou, protože je jen ztěží viditelná.

Hippokratés měl velice zajímavou teorii. Věřil, že my všichni, a prakticky jakékoli živá stvoření mají to, co on nazýval, v nejpřesnějším možném překladu Zelená životní síla či energie, která skutečně sama o sobě usiluje o dokonalé zdraví pro onoho jedince, ve kterém se vyskytuje, a že jde doslova o vitální hnací sílu.

Napříč tomu věřil Hippokratés také v jakési vnější síly či energie, které doslova zabraňují této “zelené životní síle či energii” se naplno projevit.

Hippokratés nakonec přišel se zjištěním, že účelem tělesného lékaře je identifikovat tyto zmiňované vnější síly, které jsou přímou příčinou toho, proč se ona zelená životní energie nedokáže projevit, aby buď sama odstranila vyskytující se nemoc, nebo aby vnukla pacientovi myšlenku konstruktivního nápadu, a pacient by tak byl schopen danou nemoc odstranit zcela sám.

To zní sice i na dnešní dobu tak trochu “New Age” a trochu na hraně s konvenční vědou v oblasti oficiální medicíny, ale nakonec díky novodobému výzkumu již musíme přiznat, že měl Hippokratés naprostou pravdu.

Co myslíte vy čtenáři, co by mohlo být alespoň jedním z oněch vnějších faktorů?

Podle výzkumů vyplývá, že jedním z oněch vnějších faktorů, které přispívají ke zvýšené střevní propustnosti, jsou Lektiny.

Pokud odstraníte určité Lektiny, začnete se uzdravovat.

Uveďme si docela výstižný analogický příklad. Pokud jsme na lodi v oceánu a loď začne najednou protékat na spodku lodi a voda se začne valit do lodi, máme v celku dvě možnosti. Jednou možností je chytit kbelík a začít vylévat.
Čím větší trhlina v lodi, tím větší kbelík budeme potřebovat. V návaznosti na tuto analogii co většina dnešních zdravotnických systémů dělá je to, že poskytuje svým pacientů v rámci uzdravení zažívacího traktu pouze “kbelík” na vylévání záplavového problému. Přitom je mnohem jednodušší danou trhlinu zacelit, a pak není třeba žádných věder.

Pokud jsou Lektiny jedním z hlavních příčin způsobení zvýšené střevní propustnosti, pak, pokud dostaneme LeKtiny z naší stravy, jde nakonec o způsob, jakým zacelíme naše vlastní “trhliny”.

Bohužel pro nás, výstelka střeva má tloušťku o velikosti buňky. Lehce si dovedete představit, že taková tloušťka o velikosti buňky, která drží vše co jíte, nebo vše, co ve vás žije, jako jsou například bakterie, odděleně a bezpečně od vás samých. To všechno je udržováno pohromadě ruku v ruce navíc s docela těsnými křižovatkami.

Výzkumy poukazují na výzkum s lepkem, což je onen Lektin, a to, že lepek způsobuje problémy s ohledem na zvýšenou propustnost střeva. A tak, jakmile jsou tyto prostory střevní stěny narušené a otevřené, nejen že se Lektiny, které jsou považovány za cizorodé bílkoviny, dokážou dostat skrze střevní stěnu, ale také kusy živých bakterií snadno projdou střevní stěnou.

Na druhé straně stěny je vaší pohraniční hlídkou váš imunitní systém. Přibližně 65 procent všech bílých krvinek v našem těle je u trhliny této zdi. A proč? Protože tam nastal problém.

Když se tyto cizorodé bílkoviny dostanou přes stěnu, imunitní systém se v podstatě rozezní na poplach. Váš imunitní systém se postupně dostane až do úrovně ohrožení, kde bojuje za použití bílých krvinek. Prakticky se zde dostáváme do jakéhosi “stavu války”.

Tento válečný status se projeví v podstatě mnoha způsoby vně i uvnitř těla, ať už formou zastření mysli, ve formě artritidy, ve formě depresí nebo úzkosti, ve formě onemocnění koronární arterie.

Všechny tyto věci vycházejí zpětně z toho, jak už tedy definoval Hippokratés před 2500 lety – pokud chcete jakoukoli chorobu vyléčit, vydejte se přímo do střeva.

Vidíme to například u alergiků, kteří se musí ládovat antihistaminiky a dalšími léky, aby příznaky alergií zažehnali. Všechny alergie jsou jen projevem hyper přetížení imunitního systému. Testovaní alergici byli zcela zbaveni svých alergických reakcí.

Nejen v případě jakýchkoli typů kožních vyrážek, váš nejlepší způsob, jakým přemýšlet o své pokožce, je že vaše vnitřní krycí vrstva vašeho střeva je ve skutečnosti vaše kůže, jen obrácená naruby.

Přesněji od úst až po Anus vám vede trubice, která by svou rozlohou pokryla celý tennisový kurt, a vše, co pozřete, je ve skutečnosti vně vás, zatímco se pohybuje napříč vámi, musí tato vnitřní vrstva kůže vykonávat stejné funkce jako vaše zevnější pokožka, a to je tedy držet věci od nás co odděleně, ale toto celé má však jednu fatální slabinu.

Tato interní vrstva kůže musí být schopna nejen věci udržet mimo vás, ale musí být také schopna nechat věci jako proteiny, tuky a cukry, které jíme propustit dovnitř. To je situace, kde může dojít k pohromě.

Vždy, když vidíme někoho s vnějším kožním problémem, je to vždy odrazem toho, co se vlastně děje uvnitř ve střevě.

Chcete-li zahájit proces regenerace, první věc, kterou uděláte, je dostat hlavní jídla obsahující Lektin z vaší stravy.

Pár týdnů se holt nebudete mít pravděpodobně zrovna rádi, ale většina lidí začne v několika týdnech zaznamenávat značný rozdíl.

ANTIŽIVINY A RŮST ČLOVĚKA

A o které potraviny, které nejsme evolučně předurčeni zpracovávat naším zažívacím traktem se tedy jedná?

Fazole jsou tak smrtelné suroviny, že existují tisíce velmi podrobných publikovaných studií u lidí s výstupním zjištěním, že fazole mohou způsobit masivní krvavý průjem.

Existují některé velmi dobré studie u opic, rhesus opic a červených sametových opic, kdy fazole mohou skutečně způsobit onemocnění srdce a dokonce poškození ledvin právě kvůli působení obsaženého Lektinu.

Co je fascinující z hlediska lidského vývoje, je to, že lidé až do úsvitu zemědělství byli ve skutečnosti velmi vysoké bytosti, většina lidí byla asi 185 centimetrů vysoká a náš mozek v oněch dobách byl o zhruba 15 procent větší než je dnes v dobách rozvinutého zemědělství.

Pokud se chronologicky podíváte o zhruba 2000 let zpětně na období pojídání obilí a fazolí, pak zjistíte, že jsme se skutečně zmenšili o 31 centimetrů na výšce a velikost našeho mozku se nikdy nenavrátila za celou tu dobu nějakých 10.000 let zpětně. Jde tedy o zrna a fazole, které výzkumy nově považují za anti-živiny.

MLÉKO A GENETICKÁ MUTACE KRAV

Před 2000 lety utrpěly krávy severní Evropy spontánní genetickou mutaci, kdy přestaly produkovat normální bílkoviny a mléčný kasein A2, a začaly vyrábět kasein A1.

Kasein A1 má protein podobný Lektinu, který se přemění na sloučeninu β-kasomorfin (Beta-kasein nebo β-kasein morfinu), který může způsobit přímý imunologický útok na beta buňku pankreatu, tedy Inzulín produkující buňky pankreatu.

Existuje evidence, která se každoročně hromadí, vykazující evidovaný fakt, že jednou z příčin cukrovky typu 1 nebo juvenilního diabetu je mléko kaseinu A1.

To napřímo koreluje se zeměmi, které chovají kasein A1 krávy, díky kterým mají mnohem vyšší výskyt diabetu 1. typu než země, které mají krávy kaseinu A2.

Sýry například z Francie, Itálie a Švýcarska jsou zcela bezpečné na konzumaci. Ovce, kozy a buvoly jsou všechny řazené jako kasein A2.

CELOZRNNÁ MISE A TICHÁ SMRT OMYLNÉHO DUCHA MINULOSTI

Nyní je nejnovějším doplňkem naší stravy některé z našich nejcennějších potravin, jako jsou například z čeledi lilkovité (Solanaceae) – brambory, lilek, papriky, rajčata a proslavené Goji Berry a jim podobné jako Rulík, Durman, Tabák, Kustovnice apod.

Slupka a semínka čeledi lilkovitých obsahují Lektiny. Jak je známo o tradiční kuchyni kupříkladu severoamerických indiánů, ti jedlé plodiny z čeledi lilkovitých vždy oloupají a zbaví je semínek.

Italové také – pokaždé oloupou a odsemení svá rajčata dříve, než udělají omáčku.

A je to samosebou jakýsi druh kulturní intuice.

Při podrobnějším studiu světových různorodých kultur zjistíme, proč to tak dělají. Jak se vlastně dokázaly tyto kultury zbavit tak efektivně zmiňovaných Lektinů.

Kupříkladu rýže. Ta byla podle nejstarších doložených záznamů “vynalezena” před nějakými osmi tisíci lety.

Čtyři miliardy lidí používá rýži jako svou výživovou základnu. Navíc čtyři miliardy lidí loupe rýži a konzumuje ji bílou.

A jistě tam ve světě přeci neexistuje čtyři miliardy hloupých lidí, kteří neznají nic lepšího než bílou rýži, a nevědí, že bílá rýže je pro ně špatná a hnědá rýže je pro ně dobrá.

Ve skutečnosti olupují slupku z rýže po celých osm tisíc let.

A bylo tomu tak až do příchodu bratrů Williama a Harveyho Kellogga na počátku dvacátého století, kteří přišli s myšlenkou, že celá zrna (neboli celozrnné potraviny) jsou pro nás dobré.

Když se podíváme o přibližně 50 let nazpět, kdy celá tato celozrnná estráda skutečně nabrala na obrátkách, zjistíme, že většina našich současných zdravotních problémů včetně této epidemie autoimunitních onemocnění nebo výskytu demence do oné doby vůbec neexistovala.

Celozrnné potraviny jsou jedním z těch nádherných mýtů, kterých se dopustilo několik (ne)odborných jedinců.

Jedním z odborníků, který pronikl do této sféry celozrnných potravin byl anglický chirurg jménem Dr. Burkett.

Dr. Burkett odjel do Afriky na lékařskou misijní práci v padesátých až šedesátýtch letech minulého století, který působil v oblasti chirurgie rakoviny tlustého střeva.

Nikdo v dané oblasti Afriky kde doktor Burkett působil však neměl rakovinu tlustého střeva. Pozoroval pohyb střevního systému u všech těchto Afričanů, kteří jedli obrovské množství hlíz, jako jsou například jamky nebo celerický kořen nebo Jicamy a jejich střevní pohyby byly obrovské.

To ho samozřejmě uchvátilo, protože si uvědomil, že když Afričané jedí tak velké množství vláknitých potravin a nikdo z nich netrpí rakovinou tlustého střeva, že to musí být právě vlákninou, která Afričany udržuje mimo výskyt rakoviny tlustého střeva.

Dr. Burkett se vrátil do Anglie a sepsal tak teorii o prevenci rakoviny.

Anglie ale v té době měla ten problém, že se jí nedostávalo takto specifických vláknitých potravin. Zato ale měla Anglie v té době spoustu tzv. Nerozpustné vlákniny ve formě pšenice, žita a ječmene a dokonce i ovsa.

Dr. Burkett neměl jednoznačně ani tušení o rozdílu mezi rozpustnou a nerozpustnou vlákninou, a tak definoval pouze obecnou potřebu, a to, že bychom měli všichni jíst vlákninu. A toto byla skutečně celá jeho myšlenka věci, že vláknina kdysi bývala pro nás skutečně přínosná.

Je však ironické, že sám Dr. Burkett zemřel na rakovinu tlustého střeva.

Mezi lékaři koluje údajně pořekadlo, že: “My lékaři vždy umíráme na onemocnění, které v rámci naší úzké odbornosti léčíme.”

JAK SI LEKTIN DO ŽIVOČIŠNÉHO MASA CESTU NAŠEL

Při chovu zvěře krmíme automaticky zvířata antibiotiky. A důvod toho byl objeven před lety doslova neočekávaně naprostou náhodou, když si farmáři začali myslet, že že by antibiotika mohla být zapotřebí při velmi stísněných podmínkách chovného dobytka, ale výzkumníci zjistili, že podávání antibiotik těmto zvířatům způsobuje rychlejší růst a nabírání na váze mnohem rychleji než u zvířat bez antibiotik.

To bylo postupem času schváleno Ministerstvy zemědělství zdravotnickými asociacemi po celém světě, a to aby se antibiotika zvířatům podávala za účelem růstu.

To, co se v té době nevědělo bylo, že reziduální mikročástice těchto antibiotik se včlení do masa; hovězího masa, kuřecího masa, které vás jen napadne.

A tak, pokaždé, když konzumujeme továrně zpracované maso nebo dokonce na farmách chované ryby, dostáváme do našeho těla také tyto mikro dávky antibiotik. Mikro dávky antibiotik jsou neuvěřitelně účinné pro likvidaci vaší mikroflóry.

V posledních 40 letech jsme si zažili snad asi největší a také nejhorší “bouři”, která se mohla v dějinách lidstva odehrát co se naší střevní mikroflóry a zvýšené propustnosti střeva týče.

Před několika týdny byla na Ohio State University publikována výzkumná práce, která dokazuje, že Lektiny a sójové boby se prokazatelně nacházejí v mase zvířat, které jimi krmíte.

Lidé vždy věřili, že jste to, co jíte. Ale ve skutečnosti je to tak, že jste to, čím bylo živeno to, co jíte.

KOŽNÍ PROBLÉMY, NELEGÁLNÍ KUKUŘICE A NAŠI LIDŠTÍ PŘÁTELÉ RYBY

Když navíc začnete pozorovat narůstající počet autoimunitních pacientů po celém světě, zvláště ti, kteří mají až fatální Lupus. Po tomto programu jejich Lupus vymizel.

Někteří pacienti z onoho vzorku majících Lupus se vrátili s tím, že však mají najednou vyrážku, ekzém, na horních očních víčkách. Procházel se s pacienty seznam až se dostalo na kuřecí maso z kuřat volného výběhu.

V roce 2007 došlo k mezinárodnímu ujednání o zákoně, který stanoví, že můžete jako farma mít pod jednou střechou pohromadě do 100.000 kuřat, krmit je organickou kukuřicí a sójovými boby a nechat jim cestu do volného výběhu nechat otevřenou alespoň po dobu 5 minut každých 24 hodin tak, aby kuře mělo potenciál vyjít ven.

To je současná světová definice pro organická kuřata volného výběhu.

A tak konzumenti kuřecího masa z volného výběhu jednoduše konzumují Lektiny ze sojových bobů a kukuřice vyskytující se v kuřecím masu.

Okolní sousedé Evropanů mají přibližně 70 procent atomů uhlíku z kukuřice, substance, které jsme nebyli nikdy vystaveni do doby před 500 lety. Naopak Evropané mají pět procent atomů uhlíku z kukuřice.

Pro zajímavost – Francie v roce 1900 zakázala celostátně kukuřici jako nevhodnou pro lidskou spotřebu.

V lidské řeči to, k čemu nový výzkum dnešní konzumní veřejnost inspiruje je jíst a užívat si párty, jako kdyby byla doba před 9999 lety, než jsme se spustili do tohoto nepořádku ve výživě lidstva. A jakmile to uděláme a naučíme veřejnost jak na to, pak je naprosto úžasné sledovat vývoj lidstva k lepšímu zdraví.

Bylo zjištěno, že na stěnách cév u prasat se vyskytuje odlišná molekula cukru.

Liší se jediným atomem. Sacharid u prasat se nazývá Neu5Gc. Je přítomný nejen u prasat, ale i u krav a jehňat. Naopak aminokyselina jsou máme my lidé se nazývá Neu5Ac.

Výzkum samozřejmě nepopírá konzumaci červeného masa jako takového, avšak bere v potaz Big Data napříč časem ze kterých je zcela zřejmé, že jedlíci červeného masa mají významně více koronárních onemocnění srdce a podstatně více výskytu rakoviny.

Nyní, proč rakovina.

Zdá se, že nádorové buňky u lidí používají Neu5Gc, aby se ochránili před detekcí imunitním systémem.

Problémem je, že my lidé neprodukujeme Neu5Gc, a ani rakovinná buňka sama nedokáže Neu5Gc produkovat, což znamená, že lidé Neu5Gc získávají z externích zdrojů, a to zejména hovězího, jehněčího a vepřového masa.

Ryby naopak nejsou nositeli Neu5Gc.

Ryby mají stejnou molekulu cukru, jako mají lidé a kuřata, tedy Neu5Ac.

Proto studie naléhavě vyzývají veřejnost, jestliže si nutně žádají lidé konzumovat živočišné bílkoviny, pak pouze divoké mořské ryby nebo divoké sladkovodní ryby.

Pokud se dožadujete tedy červeného hovězího, pak každopádně na pastvinách krmených a na pastvinách poražených, a mít jej pouze jako vychutnání, nikoli jako základnu vaší stravy.

JEDINÁ NEJPROSPĚŠNĚJŠÍ POTRAVINA NA SVĚTĚ KTERÁ BYLA KDY VYNALEZENA

Vaječný žloutek může být považován jako jediná nejlepší a nejprospěšnější potravina, která kdy byla na světě vynalezena. To platí pouze a jedině pokud jsou kuřata opravdu krmena tím, k čemu byla původně zkonstruována trávit.

Výzkumné studie doporučují veřejnosti, aby lidé vyhazovali nestravitelné vaječné bílky, když si například dělají omeletu o čtyřech vejcích, použít čtyři vaječné žloutky a pouze jeden bílek.

A čím že je vaječný bílek tolik problematický?

V prvé řadě jde o živočišnou bílkovinu.

Dalším důvodem je, na škodě pro nás lidi, že ve všech našich buňkách je senzor zvaný mTOR. Ten zjišťuje dostupnost energie, zjišťuje dostupnost cukru, ale také zjišťuje dostupnost konkrétní aminokyseliny.

Takže pokud se vyhneme nebo snížíte množství živočišných bílkovin, aktivita vašeho mTOR senzoru klesne. A nízká aktivita mTOR senzoru je to, oč by lidé měli usilovat v zájmu vlastního zdraví a dokonce prodloužení života.

V dnešní době však stále nemáme tu možnost měřit mTOR klinicky, a tak se k měření používá Inzulínový růstový faktor IGF-1 jakožto náhradní měřící řešení.

Při studiu jednotlivců a skupin lidí ve vysokém stáří, kde vysoké stáří se chápe v rozpětí od 95 let věku a starší, se zjistilo, že tito lidé mají všichni do jednoho extrémně nízký Inzulínový růstový faktor IGF-1.

A proč bychom měli usilovat o nízké hodnoty u IGF-1?

Lidé v nejvyšším dosaženém věku mají vždy nízké hodnoty Inzulínového růstového faktoru IGF-1. Vždy tomu tak bylo až co nám záznamy dovolují z minulosti nahlédnout.

Společným faktorem, který mají všichni ve své stravě, jim je jejich rozmanité stravování.

Neexistuje žádná univerzální strava, kterou by tito lidé následovali.

Společný faktor, který dělí nebo naopak spojuje všechny tyto různé diety je nízký až žádný obsah živočišných bílkovin.

Jednou z věcí, které si také všimneme u těchto nejstarších žijících jedinců jsou nízké tělesné teploty. Fungují totiž při provozní teplotě 35,5°C, zatímco my ostatní fungujeme zcela v pořádku při tělesné teplotě 36,9°C.

Zjistilo se, že tito nejstarší jedinci se stali neuvěřitelně efektivními tvory.

Jeden lékař jednou řekl, že za život se vám dostane jen tolik srdečních tepů kolik jich dokážete technicky využít, a když je využijete všechny, je konec.

A ve skutečnosti má pravdu v mnoha úhlech pohledu. Důsledkem toho je, že stavba vašeho těla spočívá v tom, že ve svém životě získáte tolik kalorií kolik jich dokážete technicky využít, a můžete je použít rychle, nebo si je můžete rozložit.

A proto je například řízený půst tak užitečný a přerušované hladovění je tak užitečné, protože je to skutečně snadný způsob, jak snížit příjem kalorií.

Jakmile se naučíte, jak toto vše integrovat do svého života, půjde o zcela snadný způsob, jak umožnit tomuto systému, aby i pro vás zafungoval.